Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zpravodaj č.1/2012


Zpravodaj č. 1/2012 – Klub chovatelů holubů brněnských voláčů se sídlem v Praze

dscn3614.jpg

 


Vážení přátelé!
Dnes dostáváte do rukou 1. číslo našeho Zpravodaje pro rok 2012, který Vám podává informace o tom, co se událo v závěru roku 2011 a začátku roku 2012, který zcela jistě vyvrcholil lednovou speciální výstavou brněnských voláčů v Lysé nad Labem.
Po rozhodnutí výboru klubu bylo upřesněno vydávání Zpravodaje s tím, že vždy číslo 1 bude informovat o konaných akcí a číslo 2 bude mít za úkol zajištění akcí v následujícím roce. Z tohoto důvodu bylo vypuštěno číslo 2 roku 2011. Již v tomto zpravodaji byl splněn požadavek výbor klubu na zveřejňování příspěvků Vás, členů pro zpestření zpravodaje.
Důležité informace pro členy – neopomeň se tímto řídit!
1. Dne 8.9.2012 od 10:00 se opět koná setkání BV v obci Vlčí Habřina s programem, který připravují naši členové – Mach, Kolář – věříme, že účast bude opět hojná.
2. Kroužky pro rok 2013 si musí každý člen dle rozhodnutí UV ČSCH Praha objednávat vždy u své organizace – klub nesmí zajišťovat vydávání kroužků. Toto nešťastné rozhodnutí je z důvodu, že některé kluby neměly v pořádku svou evidenci členů a výsledkem je odebrání této jediné evidence.
3. Výbor klubu opět upozorňuje na konání výstavy v Litoměřicích v termínu, který bude uveden v časopisu Chovatel.
4. Klubová speciálka se bude opět konat dle rozhodnutí VČS v lednu 2013 v Lysé nad Labem – sleduj časopis Chovatel a přihlášky obdržíš od výboru klubu.
5. Výbor klubu BV též informuje o konání výstavy v Lysé nad Labem, která se bude konat v listopadu 2012.
6. V tomto zpravodaji máš přiložen evidenční list člena našeho klubu s tím, že žádáme o úplné vyplnění a zaslání na adresu jednatele, který toto musí mít uloženo pro kontrolu ze strany revizní komise ÚOK.
7. Výbor klubu upozorňuje na konání evropské výstavy v Lipsku – přihlášky budou otištěny v časopise Chovatel s tím, že UV ČSCH bude zajišťovat jen svoz zvířat – příspěvky na klecné ze strany UV ČSCH ani klubu BV nebudou poskytovány.
8. Následně týden po výstavě v Lipsku se koná celostátní výstava BV v Norimberku klubu Brněnského voláče v Německu s účastí cca 1 500 kusů BV – blízké místo výstavy zajistí jistě i účast našich členů.
Výbor klubu

2
Pozvánka
na tradiční setkání chovatelů klubu BV, které se uskuteční 8.9.2012 od 10:00 v obci Vlčí Habřina, okres Pardubice – 2 km od Rohovládové Bélé. Klece pro BV budou zajištěny venku, mimo halu. V tomto termínu se koná i výstava ZO ČSCH.
Zve výbor klubu a chovatelé, kteří akci zajišťují.


Výroční členská schůze klubu Brněnského voláče konaná 14.1. 2012 v restauraci U Václava v Lysé nad Labem za účasti 32 členů
Program VČS:
1. zpráva předsedy
2. zpráva jednatele
3. zpráva pokladníka
4. zpráva revizní komise
5. diskuze
add 1
Vážení přátelé, kamarádi!
Není to tak dlouho, co jsme se sešli na našem tradičním podzimním setkání ve Vlčí Habřině a je mojí milou povinností Vás přivítat v Lysé nad Labem na speciální výstavě brněnských voláčů.
Co jsme udělali a co nás čeká.
První akcí byla speciální výstava a výroční členská schůze v lednu 2011, kde jsme si stanovili plán činnosti na celý rok. Následovala podzimní setkání ve Vlčí Habřině, kde máme dostatek času si kamarádsky popovídat, vyměnit nějaké BV shlédnout výstavu zvířat místní ZO, která se zde konala. Vše proběhlo perfektně zásluhou Jirky Macha.
První výstavou byla speciálka BV pobočky Brno, kde bylo vystaveno 265 holubů. Vystavovali zde také chovatelé ze Slovenska a Rakousko. Podrobně nás seznámí s touto výstavou přítel Jiří Ludvík.
3
Nyní jsme zde, v Lysé nad Labem, kde je vystaveno 200 kusů BV a s jejími výsledky nás seznámí přítel Veltruský a Svatuška, u něhož jsme kvitovali jeho návrat k posuzování.
Zpravodaj, díky J. Veltruskému, vychází pravidelně s tím, že je nutné, aby se na obsahu podíleli i ostatní členové. Prosím piště a dávejte podklady pro články do Zpravodaje.
Loni se mnozí z nás účastnili 100. výroční založení klubu BV v Německu. Nás v roce 2014 čeká podobná akce k 90. výročí našeho klubu BV. Místo již máme vybrané a budou to Strakonice, které budou dopravně blízko pro ostatní účastníky. Nyní je třeba a o tom jsem přesvědčen, vybrat z našeho středu členy výstavního výboru, aby bylo možno začít pracovat na přípravě výstavy. Tato akce velkého významu nás všechny zavazuje ke spolupráci, účasti a vystavení BV. V neposledním případě je potřeba stanovit místo konání naší speciální výstavy 2013 a místo podzimního setkání.
To je snad vše, co jsem považoval za nutné Vám sdělit a věřím, že v bohaté diskuzi budu doplněn a vše prohovoříme.
Děkuji Vám všem, co se aktivně podílíte na činnosti našeho klubu a věřím, že se i nadále budeme rádi setkávat.
Do nastávající sezóny Vám všem přeji chovatelské úspěchy se spoustou výletků a hodně osobních úspěchů
Ivan Janoušek
předseda klubu BV
add 2
Jednatel klubu Ing. Jiří Veltruský podal informaci o činnosti klubu BV z organizačních náležitostí. Apeloval na všechny členy o zaplacení členských příspěvků, řádné evidence ve vztahu: Klub BV x ZO ČSCH. Dále upozornil na to, že v roce 2013 přestává z rozhodnutí UV ČSCH, klub vydávat kroužky a tyto si musí každý člen zajistit u své ZO ČSCH. Na základě požadavku UOK zajistil expozici 5 kusů BV v Třebechovicích pod Orebem přítel Houdek – nahlášeno UOK.
Z důvodu konání výstavy Strakonice 2014 navrhuje jednatel klubu mimořádný členský příspěvek pro konání této výstavy. Propagaci pro tuto výstavu přislíbil zajišťovat Ing. Potěšil.
4
add 3
Pokladník přítel Houdek podal zprávu o stavu pokladny klubu BV s tím, že žádá členy o zaplacení zbývajících nedoplatků za rok 2011. Na základě úhrady bude proveden seznam členů klubu BV na rok 2012.
add 4
Přítel Potěšil, jako předseda revizní komise podal zprávu o revizi pokladny a konstatoval, že je vedena řádně a bez nedostatků.
add 5
Diskuze:
Přítel Ludvík informoval o konání jejich pobočkové speciální výstavy s účastí zahraničních chovatelů a o jejich setkání u přítele Kročila.
Výbor klubu schválil přijetí dvou nových členů a to přítele Kotalíka Michala a Dr. Fleischharse Vladimíra.
Byl odsouhlasen termín konání speciální výstavy za rok 2012 a to v lednu 2013.
5
Speciální výstava holubů brněnských voláčů ve dnech 13.-15.1.2012 – hodnocení ze strany vzdělavatele klubu BV
Tradičně zahajovali bílí – 22 ks od 5 vystavovatelů. Zlepšili se v jemnosti postav na jemných nožkách. Nejlépe připravení byli přítele Smíška.
Černí – 16 ks od 5 vystavovatelů nenadchli, byli průměrní. Na plnobarevné se kladou přísnější požadavky jak v barvě, tak i v typu a hlavně musí být jemní. Je co zlepšovat.
Červení – 5 ks od 1 vystavovatele, což je velmi málo a mají stejné problémy jako černí.
Žlutí – 11 ks od 3 vystavovatelů s pěknou holubičkou v typu. Chovatelé se musí zaměřit na barvu a kvalitu opeření – barva musí být žlutá a ne pošedlá. Němečtí chovatelé kontrolují i podsadu, která musí být žlutá – vyrovnaná po celém těle.
Modří – 19 ks od 5 vystavovatelů, výborní v barvě, zlepšily se obočnice a několik kusů BV v typu a velikosti byli vzorní. Nejlépe připraveni byly 2 ks přítele Kolouška. Vidět jeho brňáky je „vzácný úkaz“, věříme, že ne poslední.
Modří kapratí – 4 ks od 2 vystavovatelů, jemní BV v nestandardní v kresbě – jen jeden skutečně kapratý.
Modrý bělouš – 1 kus, náhodný výletek, kde není v Čechách specialista.
Černí bělopruzí – 6 ks od 1 vystavovatele, výborná kolekce v barvě a kresbě, holub v kleci 3075 byl špičkový a je škoda, že se této náročné varietě věnuje jeden chovatel.
Červení bělopruzí – 19 ks od 4 vystavovatelů, kolekce této náročné variety u nás nebyla dosud k vidění. Červení byli volatí, bylo se na co koukat. Mladý chovatel, přítel Maňák je dobrým zástupcem.
Žlutí bělopruzí – 5 ks od 1 vystavovatelé, mladé nehotové holubice se postupně zlepšují – chybí větší zájem chovatelů.
Modří bělopruzí – 8 ks od 2 vystavovatelů, byli pro mě překvapením. Dobří v barvě, kresbě a pokud se zlepší volatost a drezura, nebude co řešit. Německý chovatel Dietze má špičku a rád našim chovatelům pomůže.
Isabely – 16 ks od 3 vystavovatelů, dobré v typu, nevyrovnané v barvě. Některé špatně křížily křídla, stejný problém jako na německých výstavách.
Černí tygři – 8 ks od 3 vystavovatelů, dobří v barvě, nedostatky v typu a kresbě. Pěkné vystavil přítel Ing. Kaňka.
Žlutí tygři – 2 ks od 1 vystavovatele, dobří v barvě a kresbě, chyběla příprava na výstavu – není specialista.
6
Černý čapík – 10 ks od 3 vystavovatelů, nádherná kolekce, nemám slov kritiky – nejlepší 1,0 přítele Pauzra.
Červený čapík – 9 ks od 2 vystavovatelů, je potřeba barvu letek. Nejlepší 1,0 přítele Pecky.
Žlutý Čapík – 6 ks od 1 vystavovatele, u nás vzácní, ale krásní. Díky příteli Pauzrovi, smekám.
Anglická kresba – 8 ks od 1 vystavovatele, dobře volatí BV, ale mám dojem, že s chovy v zahraničí nemůžeme konkurovat.
Černí sedlatí – 6 ks od 2 vystavovatelů, pěkní v barvě, kresbě, chybí lepší připravenost na výstavu. Kolekce Ing. Veltruského nemá chybu.
Červení sedlatí – 7 ks od 1 vystavovatele, vyrovnaná kolekce přítele Dostála. Pokud bude ve své práci sám, bude problém – škoda.
AOC – 4 ks od 1 vystavovatele, holoubci s anglickou kresbou nesplňovali, co se týče zbarvení a typu kategorii AOC.
Co se týče celkového hodnocení výstavy:
Chyběli BV z Moravy (až na přítele Filu), výstava byla pestrá a pohled na celkovou výstavu byl nádherný. Bělopruzí, čapíci – to je šlechta mezi BV, byl jsem okouzlen.
Co nás čeká:
Dále šlechtit tvary, barvu, kresbu. Největším problémem je ovšem velikost BV, která je u některých variet na hranici, kterou nemůžeme překročit. Co s tím? Brňáci před 60 lety byli drobní, ale neměli tvary současných. Trpěli příbuzenskou plemenitbou a nedostatkem kvalitního krmení. Hlavní složkou byl ječmen, který mnoho chovatelů nepoužívá. Můžeme se nad tím zamyslet s tím, že i podzimní plemenitba je dobrá.
Josef Svatuška
vzdělavatel
7
Vážení přátelé!
Po roce jsme se sešli zase v Lysé nad Labem na speciální výstavě. Jsme neustále vyzíváni, abychom něco napsali do zpravodaje. Podávám můj náhled na vystavování – porovnání a kvalitu holubů.
Jen v číslech to vypadalo takto: vystaveno 197 ks BV, variet bylo k vidění 26 včetně AOC. Čísla jsou jedna věc, holubi ta druhá. Nechci se pouštět do podrobného hodnocení, to ponechávám příteli vzdělavateli.
Já se především chci dotknout těch variet, které vybočují z průměrnosti k lepšímu nebo k horšímu. Výstavu začínalo 22 holubů v bílém zbarvení – veliký rozptyl kvality, těch opravdu kvalitních bylo pomálu. Černí se začínají lepšit, chce je to však zjemnit. Velice kvalitní červení po typologické stránce, veliký nedostatek v kvalitě peří. Těším se na příští rok. Žlutí jdou zcela jistě nahoru, chce to zjemnit postavy. Modří se dají rozdělit do dvou kategorií, několik velice pěkných a ostatní velice špatní. Dále mě zaujala skupina bělopruhých. Každý čtvrtý holub v Lysé nad Labem byl bělopruhý, to je nevídaný poměr (viz. porovnávací tabulka s Yorkem). V kvalitě to bylo v mírném nadprůměru díky tomu, že polovina holubů byla prodejná, až na černé, a ti lepší v ostatních varietách jsou jistě doma. Isabel bylo k vidění 16 a několik opravdu vynikajících – viz. šampionka. Ve varietě tygrů 3 figurní, ale hrubší – černí. Zklamal mne nízký počet, jen 10 tygrů, čapíci to je něco jiného – 25 holubů, to je vynikající. O kvalitě se to vždy říci nedalo a bylo k vidění několik velice pěkných zvířat v černé barvě (zde bych však upozornil na holuby, u kterých byla sice vynikající tabulka, ale téměř bílá hlava, což čapíkům nesluší). Červení, to bylo pěkné pokoukání a našlo se i něco u žlutých.
Anglická kresba ta zejména v černém a červeném rázu dělá pokrok a 1,1 černí po typologické stránce to u nás ještě nikdy nebylo k vidění. Jen kdyby ještě pan chovatel je upravil – no tak snad příště, Petře. U sedlatých platí méně, ale kvalitně. Škoda jen vynikajících žlutých, které již asi neuvidíme. Na závěr uvádím tabulku porovnání Lysé nad Labem a německé speciálky v Yorku.
Lysá nad Labem/ York
jednobarevní 54 /  426
pruhoví 18  / 236
bělouši 1 / 121
kapratí 4 /  10
bělopruzí 54 /  62
čapíci 25 /  59
8
tygři 10 /  64
sedlatí 13 /  115
anglická kresba 12 /  172
AOC 4 /  26
---------------- -------------------
cca 200 ks cca 1 300 ks
Zde, podle této tabulky je jasně patrné, kde máme šance v malém počtu uspět a kde se prostě proti takové přesile nedá nic moc dokázat. Tím samozřejmě nelze nikomu nařizovat, co má chovat – snad jen upozorňuji. Lze mít doma přece další kreslenou varietu k té své zamilované. Přeji všem, aby nadcházející sezóna byla lepší, než ta loňská. Chovu zdar!
Vítek Dostál
9
Brněnský voláč
Brněnský voláč je zakrslý ušlechtilý voláč, který byl vyšlechtěn nejpozději v počátcích 19. století v Čechách a na Moravě, odkud se záhy rozšířil do okolních zemí, ponejprv do Rakouska a Německa, aby se stal jedním z nejoblíbenějších plemen voláčů na celém světě, včetně zemí severní Ameriky, Austrálie a JAR. Našim tehdejším holubářům by za jeho vyšlechtění měly náležet nejvyšší pocty, bohužel dodnes nevíme, pro naprostý nedostatek písemných informací, komu se těchto poct má dostat a jak probíhal proces vyšlechtění v té době zcela unikátního zakrslého dlouhonohého voláče. Vznikl holub jedinečného typu, výborný letec a vzorný rodič, již tehdy chovaný v pestré skladbě barevných rázů, milovaný pro svůj temperament a jeho nevšední projevy, které popsal již Friedrich v roce 1863 následovně: „Brněnští voláči jsou veselí, hbití a stále zamilovaní holoubci, u nichž námluvy, rozevírání ocasu do vějíře a poletování skokem za holubicí nemají konce. Rád se proletuje, tleská křídly, ozývá se typickým vrkáním, snadno zkrotne a stává se přítulným.“
Historie
Velmi obšírně se historií i praktickým chovem brněnských voláčů zabýval Jindřich Voráček, z jehož pera v první polovině 20. století vzešlo mnoho prací. Z novějších odborných publikací se sluší vyzvednout Horsta Markse, který ve své knize Kropftauben (překl. voláči) z roku 1986 cituje všechny významné autory německy psaných děl 19. a 20. století a jejich zásadní pasáže. Hned v úvodu přední znalec voláčů Marks uvádí, že není nad žádnou pochybnost, že brněnský voláč pochází z česko-moravského prostoru. Z citovaných autorů z 19. století, tedy období, kdy česká dobová literatura nepřinášela k brněnskému voláči hlubší odborné poznatky, se zdá, že nejvěrohodnější informace předkládají Friedrich a Neumeister. Friedrich v roce 1863 uvádí, že: „Brněnský voláč se do Německa dostal díky obchodu z Brna. V té době již byl 50 let chován i ve Vídni.“ Název brněnský voláč mu byl přisouzen v Německu. Heise (1955) byl názoru, že: „Do Německa přišli z Čech kolem roku 1850, přičemž první písemné zprávy v německém jazyce jsou známy od 60.let 19.století.
Neumaister v roce 1869 ztotožňuje českého, neboli brněnského voláče s voláčem pražským a oba tyto malé voláče popisuje jako hladkonohé. Samozřejmě neopomíná rozlišení mezi hladkonohým pražským voláčem čapíkem a rousným sedlatým pražským voláčem. Uvádí: „Pražského voláče jsem poprvé spatřil v roce 1838 v Drážďanech, kde jsem zakoupil několik
10
párů.“ V té době Neumeister tzv. čapíky ještě neznal. Pražský voláč (myšleno sedlatý) byl velmi pěkné postavy, jen o něco větší než brněnský voláč.
Brněnské voláče popsal Neumeister následovně: „Tento oblíbený holub je nejútlejší a nejjemnější mezi všemi voláči. Tělesnou stavbou připomíná holandského voláče, přesto je daleko štíhlejší, nohy jsou vyšší, velmi slabé a neopeřené. Ačkoliv má po celém těle poměrně řídké opeření, přesto je to velmi dobrý letec. Stehna jsou umístněna velmi vpředu a vysoko, i patní kloub je držen tak vysoko, že vypadá spíše jako koleno. Křídla jsou držená nad ocasem a kříží se přes sebe. Volatost je velmi dobrá, avšak přiměřená tělesným tvarům. Tento holub je velmi dobrý letec s vynikající výdrží. Létá s nafouknutým volátkem, což se jeví jako nápomocné, neboť během letu se dovede i padesátkrát až šedesátkrát propadnout, přitom rozevírá křídla nahoru nad ramena a během propadnutí s nimi nehýbe. Létá i čtyřikrát denně v době kolem 30 minut ve velkém okruhu kolem holubníku. Dobře létají i jiní voláči, ale žádný ne tak dobře jako brněnský či český voláč.“
O historii plemene vykynulo v posledních letech několik pojednání, ve kterých se mimo jiné autoři přou, zda brněnský voláč vznikl v Brně nebo v Praze, respektive na Moravě nebo v Čechách. Pomineme-li tyto pro dnešní stav nepodstatné debaty, ve většině seriózních děl převládají informace, že ačkoliv byl oblíben a chován v Brně, odkud se prvně dostal i do zahraničí centrum jeho chovu byla Praha a okolí. Jindřich Voráček již roku 1934 poznamenal: „Naše staré holubářské paměti se přenášely z pokolení na pokolení především v ústním podání. Staří pamětníci vypravovali, že rájem holubářů v Praze bývalo zvlášť staré Podskalí, stará část Nuslí, Vršovic, Michle a nejstarší část Nového Města, kde dnes stojí řady činžáků. Sám pamatuji, že to bylo především staré Podskalí s Vyšehradem, tehdy ještě bez tunelu, odkud až k dnešnímu Palackého mostu stály domky s prejzovými střechami a ohrady plné dříví ze šumavských lesů. Zde byl chován brněnský voláč nejen jako holub okrasný, ale proháněl se i s pražskými rejdiči.“
Na základě jakých křížení brněnský voláč vznikl, můžeme usuzovat na základě studia jeho plemenných znaků, životních projevů a barevnosti, ale jak věrohodné tyto názory mohou s odstupem více jak dvou století být, nechť posoudí sami čtenáři. Dle mého názoru základ plemenného typu i barevnost získal do vínku od holandského voláče, který byl později přejmenován na voláče saského. tento voláč patří mezi nejstarší plemena středních voláčů, je rousný vzpřímený a oblíbený v bělopruhém vzorku, včetně barevného rázu isabel. Životní projevy brněnského voláče a popsané letové mistrovství, včetně dodnes oblíbeného orlování, během kterého drží voláč na několik sekund nehybně křídla nad sebou, zase vedou k tleskačům, potažmo stavákům. Ti měli také neopeřené nohy a v případě tleskačů i poměrně malou postavu a
11
slabý zobák. Jindřich Voráček o vyšlechtění plemene poznamenal: „Jestliže si naši šlechtitelé řekli a již tehdy opravdu dokázali, že líbivější, elegantnější a krásnější je hlub hladonohý s pěknými pruhy, pak dnešní brněnský voláč je skvělou výslednicí tohoto starého šlechtitelského směru. Podařilo se jim sloučit v jedno ustálené plemeno různé směry původního křížení, odpěstovali jednak mnohdy úporně se dědící rousky, přenesli na hladkonohé bíle pruhy i vysokou štíhlou postavu těch holubů, kteří se dříve vyskytovali s rousky. To je naše české šlechtitelské umění, jemuž se právem obdivuje celý chovatelský svět. Požadavkem je, aby se vrkající holub ukláněl co nejméně, nejvýše 45 stupňů. Jeho hlas musí být takový, jako by mu vrkání činilo obtíže, jako by měl hrdlo sevřené. Takové vrkání je vlastností jedinců dokonalých postav a dobře formovaných volátek.“
Plemenné znaky
Brněnský voláč si udržel do současnosti jemné tělesné tvary s velmi štíhlou postavou, je mu vlastní kulovité podvázané vole a znatelná hrudní kost, křížící se úzká křídla a další znaky, pro které patří k plemenům holubů s nejvyšší výstavně sportovní hodnotou. Typické jsou jeho dlouhé nohy s jen mírným uvolněním v patních kloubech. V posledních pěti, šesti dekádách prodělal obrovský vývoj v procesu zušlechťování plemenných znaků a zdá se, že intenzivní šlechtění dále pokračuje. Cesta k modernizaci jeho typu se otevřela krátce po druhé světové válce v Německu, kde počalo křížení s anglickým zakrslými voláči a částečně i s francouzskými voláči. Důraz byl kladen na dominantní přední partii, která v poměru k zadní činí 2:1. Velmi důležité je vzpřímené držení celého těla kolem 60 stupňů. Délka těla měřená od špičky zobáku po konec ocasu činí kolem 37 cm. Postava je štíhlá nejen ve spodní a střední části, ale ponejvíce mezi rameny a v oblasti pod nasazením volete. Zeštíhlení horní hrudi způsobuje, že křídelní štíty v ramínkách mírně odstávají od těla. Samotné křídelní štíty jsou co nejužší, z bočního pohledu nezasahují do hrudní linie, ale jsou posunuty 1 až 2 cm za ní. S avizovanou štíhlostí korespondují i zkřížená křídla, která se však nekříží až na konci, ale co nejblíže k tělu a platí zde pravidlo čím více, tím lépe. Vyžadujeme dokonale kulový tvar vysoce nasazeného volete s výrazným vydutím v zadní části krku. Vole je zřetelně podvázáno při přechodu na hruď a je vyklenuto jak před hrudí, tak i nad křídelními štíty, přičemž nesmí zasahovat do ramínek. S volátkem si nesmí jedinec pohrávat, mělo by vykazovat naprosto symetrický tvar.
Hlava je jemnější konstituce s nepříliš výrazným čelem. Při nafouklém voleti je vidět z předního pohledu. Brva očí je u bílých a sedlatých vikvová, u všech ostatních rázů žlutá až oranžová. Důležité je, aby obočnice nikdy nebyly červeně zbarvené, což v minulosti bylo
12
žádoucí třeba u bílých. Barva zobáku přechází v závislosti na zbarvení opeření hlavy od světlé přes rohovou až k černé. Velmi dlouhý kýl hrudní kosti je z bočního pohledu viditelný. Nesmí však být obnažený. Záda jsou dlouhá a úzká. Mimořádný důraz je kladen na dosažení hladkého a přiléhavého opeření. Nedostatky v této oblasti se objevují zejména na opeření volete a lýtek. Co se v posledních letech v této oblasti podařilo zlepšit třeba u žlutých nebo černých, je obdivuhodné. Neméně důležité je i uspořádání ocasních per. Výsadu nejlepších jedinců je úzce složený ocas, bez uvolněných pírek či stříškovitého uspořádání. Délka nohou i těla se v posledních letech nápadně zvýšila, v oblasti délky krku takový pokrok nenastal, neboť volatost je kulovitá a při příliš dlouhém krku inklinuje k oválnému tvaru. I přes tuto skutečnost se dostává brněnský voláč na samou velikostní hranici. Připustíme-li, že vyšší nohy a delší hruď brněnského voláče zvedly, je i tedy určitá hranice, přes kterou bychom neměli pokračovat. Z chovu vyřazujeme jedince s příliš širokým či úzkým postojem, s tvarem nohou ve tvaru písmene O či X. Ideálem dneška je užší nasazení nohou. Vzorník hovoří o vzdálenosti nasazení nohou 2-3 cm, ale u šampiónů posledních lete není výjimkou, že se oba bérce v nasazení téměř dotýkají. Bérce (tzv. „stehna) vycházejí z těla plynule bez výrazných zlomů. Vzdálenost nohou se při přechodu do prstů mírně zvětšuje a krajní vnitřní prsty obou běháků se tak téměř dotýkají. Čím více jsou nohy nasazeny vzadu, tím je postoj brněnského voláče vzpřímenější. Prsty se nedotýkají jako u většiny plemen podložky, ale jsou napjaté a váha těla spočívá na předních prstech. Jedince s „tvrdým“ postojem z chovu vyřazujeme, podobně jako ty s deformacemi anatomie prstů. K výstavním čelům se nehodí ani voláči s podkleslýma nebo naopak kolmýma nohama, ovšem do chovu je lze při určité opatrnosti využít. Vzhledem k celkové štíhlosti brněnského voláče se zdají být jeho prsty poněkud velké, nic to ale neubírá na kráse plemene. Barva drápků odpovídá barvě zobáku, mezi největší vady patří přerostlá a těžkopádná postava, vodorovnější držení těla, široká ramena, široký nebo rozbíhavý postoj, příliš úzký a nízký postoj, nižší nohy, široké křídelní štíty a letky, málo křížené letky, široká záda a všechny vady volatosti, zejména jiný než kulovitý tvar volete a chybějící či slabší volatost na zadní části krku. Jemností zpravidla výletci předčí starší holuby a z výletků pak mladé holubice vyhrávají nad holuby, proto se osvědčilo vystavování brněnských voláčů ve skupinách dle pohlaví a věku. Starší jedinci mívají robustnější tělo a širší křídla s menším křížením letek.
Barevné a kresebné rázy
Barevně kresebná škála zahrnuje více jak čtyři desítky barevných rázů, které popisuje také poslední vzorník, publikovaný v knize Národní plemena okrasných holubů České republiky,
13
kterou vydala vloni Ústřední odborná komise chovatelů okrasných a užitkových holubů při ČSCH. Zahrnuje holuby bílé, černé, andaluské, šedohnědé, stříbrné (plnobarevně mléčné), recesivně červené a žluté, kapraté a pruhové v rázech modrém, stříbřitém, červeném i žlutém popelavém včetně mléčných. Původním českým rázem jsou bělopruzí, nyní uznaní v černé, modré, stříbřité, stříbrné, červené recesivní, žluté recesivní a jako isbely. Tygři i čapíci se vyskytují jako černí, modří, červení a žlutí, zatímco měsíčkoví (srdcoví) ve všech již uvedených rázech. Velmi kontrastní jsou sedlatí černí, modří, stříbřití, červení recesivní a žlutí recesivní. Oblíbení jsou též bělouši modří, stříbřití, červeně plaví a žlutě plaví. Šlechtitelské aktivity po celém světě jsou u brněnských voláčů neomezené, o čemž svědčí třeba rázy hnědý, mandlový (oba plnobarevné i plavé) či zlatý.
Klubová činnost
Klub chovatel brněnských voláčů byl založen v Praze 1. června 1924, tedy 14 let poté, co vznikl klub německý. Při šlechtění brněnského voláče na území Československa měl klub zásadní zásluhy, později ulehčené spoluprací s chovateli z východního Německa, až do doby otevření našich hranic, kdy mezinárodní kooperace na nejvyšší úrovni počala být prohlubována v celé řadě evropských zemí a vede až do zámoří. Holubi ze zahraničí pomohli v posledních letech ke zlepšení typologie našich voláčů, kteří zase pomáhají v řadě jiných zemí. Výborně se daří rozvíjet mezinárodní výstavy brněnských voláčů jak v České republice, tak i v jiných zemích Evropy. V roce 2014 by měla tato důležitá oblast kulminovat v Evropskou výstavu brněnských voláčů uspořádanou v České republice u příležitosti 90 let činnosti klubu. V současnosti klub brněnských voláčů vede Ivan Janoušek, jeho nedávno založenou moravskou pobočku Marek Fila. Vynikající internetové stránky klubu naleznete na adrese: www.klubbrnenskychvolacu.estranky.cz, kde jsou připraven nejen informace o historii, chovu a šlechtění tohoto voláče, ale též rozsáhlá fotogalerie, klubové zpravodaje a informace z pořádaných akcí, zejména speciální výstavy, která se koná každoročně v lednu v Lysé nad Labem.
Životní projevy
Pro úspěšné vedení chovné sezóny potřebují tito voláči pouze odpovídající teplotní podmínky, neboť v chladném období hrozí slézání z vajec. Ve všech dalších aspektech chovu jsou zcela nenároční, mají výbornou oplozenost (poměrně podlouhlých) vajec, výtečné
14
rodičovské schopnosti, velmi brzy opětovně nasedají a mohou být použiti i jako chůvky pro náročnější holuby. Žádné zvláštní nároky nemají ani na krmení, kde nepohrnou ječmenem, a na ustájení, kde by měly vždy být přítomny tzv. bodové sedačky, které upřednostňují před dlouhými bidly. Brněnský voláč se pro svoji mimořádnou jemnost, patrnou zejména na holoubatech a výletcích, nelíbí na první pohled každému milovníku holubů. Tyto předsudky či antipatie dokáže hravě překonat při ukázce svých životních projevů, které nemají v říši zvířat obdoby. Patří mezi ně žabí skoky při dvoření holubici, aktivní našlapování na špičky předních prstů, úklony při imponování, tleskání křídly, orlování a vrkání z jakoby sevřeného hrdla. Snad nejlépe projevy temperamentu popsal Jindřich Voráček: „Z klece vypuštěný brněnský voláč si vykračuje majestátně a lehounce po špičkách prstů, takže se zdá, jako by se země nedotýkal. Dvoří se své vyvolené nejsladšími zvuky, stále ji obskakuje, točí se kolem ní, představuje se ve všech něžných pozicích, nadýmá volátko vždy více a více, až konečně rozprostře ocasní pera do vějíře, přitiskne je k zemi a žabími skoky blíží se ke své vyvolené, která vypjatá a pěkně fouklá stojí jen na špičkách prstů. Kdo by nevěřil, ať si v jarní době zajde k některému chovateli brněnských voláčů a uvidí něco, co třeba jakou dlouholetý holubář na jiném holubníku nikdy neviděl.“
Alexandr Veselý
15
Jak to bylo s brněnským voláčem?
České holubářství je plné mýtů, pověstí a pověr. Jedním takovým mýtem je původ brněnského voláče v Praze. Jak tomu tedy s brněnským voláčem vlastně bylo?
Malí a jemní vysokonozí voláči extrémních tvarů patřili k oblíbených plemenům u holubářů, jak se zdá odedávna, a byli rozšířeni po celé Evropě, včetně Anglie. Nazývali se v různých zemích různě, většinou podle země nebo místa, z kterého byli dováženi (český, moravský, rakouský, holandský, brněnský, pražský, španělský, vídeňský nebo anglický zakrslý voláč). Že se pro tohoto malého voláče nakonec ustálil název „brněnský“, má zřejmě hlavní zásluhu významný německý holubářský odborník G. Prütz, autor zásadní knihy „Illustrirtes Mustertaubenbuch“, vydané v Německu v roce 1886, který v rámci své snahy položil základy systematizace holubích plemen zvolil pro všechny tyto malé voláče jednotný název brněnský voláč Vycházel přitom ze skutečnosti, že se v té době nejmenší a nejjemnější holubi z všude oblíbených malých voláčů šířili do západní Evropy prokazatelně právě z Moravy a Čech. Proto také v Anglii byl v téže době běžný název pro tyto holuby „rakouský voláč“, rozlišovat ve složitém „Rakousku“ ještě Moravu a Čechy, bylo pro řadového Angličana příliš. Navíc, jak se traduje, přišli do Německa poprvé právě z Brna. Jde tedy o naše plemeno, které dostalo svůj mezinárodně uznávaný název (a přiznejme si, že i s jistým dílem šťastné náhody) v prostředí německém. U nás se těmto holubům říkalo tehdy (a ještě i v 90. letech 19. století) naopak většinou „holanďani“, „španělé“ , nebo prostě „vysocí holubi“ (jako stavěcí holubi). Tento stav zřetelně odráží i starší česká holubářská literatura. Poprvé se tento holub u nás objevuje jako brňák až pod vlivem literatury německé, u V.Šíra (1886), který uvádí dělení holubích plemen z Drážďan a u B.Baušeho (1904), který se (jak autor sám v úvodu přiznává) „řídil v textu spisem Friderichovým“, jen doplněným ze „sporých pramenů domácích“. Zde se brnnský voláč (podle dobového zvyku s latinským názvem Columba gutturosa minima) již objevuje s podtitulem „český zakrslý voláč“ s tím, že zakrslí voláči jsou malí ozdobní voláči, pocházející hlavně z Brna, odtud i jejich název.
V této době, po roce 1900, byly kladeny organizační základy samostatného českého holubářství. S jistým zpožděním (stejně jako polské nebo maďarské) vznikající české holubářství si pochopitelně nemohlo nechat ujít toto vysoce atraktivní a navíc už i světově známé a uznávané plemeno a naopak vyvinulo maximální snahu z něj udělat jeden z nosných sloup českého holubářství. A tak už první česká „moderní“ kniha o chovu holubů, Jeřábkův „Chov holubů pro užitek i pro sport“ z roku 1910 pojímá brněnského voláče už zcela jinak – „každý pěstitel v zemích koruny české měj v prvé řadě chov domácích holubů, vyžaduje to náš zájem, ale i
16
národní hrdost“ a pod starým obrozeneckým heslem „svůj k svému“ vytyčuje k tomuto účelu čtyři plemena – českého staváka, brněnského voláče, moravského pštrosa a pražského purclíka. Poprvé tak chov holubů přímo spojuje s širšími zájmy národními a dává chovu holubů u nás širší „národní“ rozměr, který se pak stal pro jeho další vývoj charakteristický. Toto pojetí pak ještě zvýraznil ve druhém a třetím vydání této knihy v letech 1919 a 1924, kde už ovšem hovoří o plemenech československých.
Pozornému čtenáři ovšem neunikne, že brňákovi byl věnován výrazně menší prostor, než ostatním třem plemenům. Navíc se v dalších dvou vydáních zjevuje v podobě společného pojednání „pražský a brněnský voláč“. Brněnští voláči se tehdy chovali ve všech městech bývalé monarchie – Brně, Vídni, Praze a dalších. Můžeme-li věřit údajům v literatuře (Jeřábek 1919), pak v roce 1908 bylo v Praze vystaveno 28, v roce 1909 20 a v roce 1913 34 brňáků. Ve stejné době (1910) bylo v Německu, kde byl navíc téhož roku již založen i speciální klub brněnských voláčů, vystaveno 70 brňáků.
U nás, jak se zdá, bylo tehdy baštou chovu brňáků opravdu Brno. Ve zprávě o první výstavě brněnského spolu ÖGZV (Rakousko-uherský spolek chovatelů drůbeže) už v roce 1900 se dočteme, že „brněnští chovatelé vystavili na 120 párů většinou velmi pěkných holubů…hlavní roli mezi nimi pochopitelně hráli pštrosi a brněnští voláči“ (Der Kleintierzüchter 1900). Stejně tak početně byl chován na Moravě i jinde, např. ve Znojmě bylo v roce 1895 vystaveno 32 párů brněnských voláčů (viz. fundovaný článek R. Novotného Holubář 2/2008). Problém byl v tom, že v samotném Brně byli „brňáci“ chováni ve větších počtech a na úrovni především brněnskými Němci, kdežto v centru pozornosti tamějších českých chovatelů byl spíše vznikající moravský pštros. Pro vřazení brněnského voláče do kontextu národně pojatého českého holubářství to samozřejmě nebyla konstelace právě nejšťastnější. Proto „otcové zakladatelé“ českého holubářství vcelku pochopitelně hledali cesty, jak učinit toto plemeno opravdu nezpochybnitelně českým se vším všudy, včetně původu. Vhodnější se k tomu účelu samozřejmě jevila Praha, jako opravdové centrum českého národního života, než národnostně složité (mírně řečeno) Brno. Tito holubi se v Praze (jako v jiných městech) nepochybně chovali, navíc je chovala i řada tehdejších chovatelských osobností, stojících u zrodu organizačních struktur českého holubářského hnutí. Není tedy náhodou, že v roce 1924 vznikl i první speciální klub chovatel brněnského voláče právě v Praze. Byla snaha přenést do Prahy i vlastní původ tohoto plemena, a tak i v prvním oficiálním vzorníku „Československého celostátního svazu spolků holubářských“ z roku 1927 (Kniha standardů holubích plemen) se u brněnského voláče objevuje „původ – Čechy“. Tyto krok nebyly ani tak dílem pražského pragocentrismu, či lokálpatriotismu, jako výrazem širší a jistě velice dobře míněné snahy, kterou nikdo menší než J.Voráček velmi pregnantně vyjádřil
17
v Českém holubářství – „nekompromisně hájíme řadu desetiletí…že brněnský voláč je jedině dílem českých lidí, nikoho jiného!“ (str. 213). Že tato snaha nebyla jen čistě „ideová“ hned doložil i praktickým důvodem – „nám proto jedině přísluší udávat směrnice jeho šlechtění i stanoviti jeho vzorník.“
Problém však měl další vývoj. Spravedlivý hněv moravských chovatelů nad neúctou k faktům a především pak nad snižováním výsledků holubářství na Moravě vyústil v článku známého moravského holubářského odborníka a publicisty J. Vrbky o pražském voláči, který uveřejnil v brněnském časopisu „Chovatelské besedy“ v roce 1927 (č.5, str. 7), který je natolik zajímavý, že není od věci ho i dnes citovat šířeji. „V knize standardů uvedeny jsou za domov brněnského voláč Čechy přičemž je Morava úplně opomenuta. Vypadá to tak, jakoby při domovu pražského rejdiče bylo uvedeno že pochází z Brna, nebo Olomouce, berlínský rejdič z Lipska, nebo komárenský z Plzně! Název ukazuje, že voláč brněnský pochází z Moravy kde byl vypěstován a odkud se rozšířil do zemí sousedních. v přítomné době nechová se brněnský voláč nikde příliš hojně, rozhodně však jich není více v Čechách, než na Moravě, neboť v Brně je pěstují hojně němečtí holubáři. Čechy se mohou považovat za vlast voláč pražského, který se v Praze kdysi hojně choval, ale později byl vytlačen voláčem brněnským.“
A dále už si nebere servítky vůbec: „Že chov pražských zakrslých voláčů zanikl, stal se vinou českých holubářů…proto nemají práva si přisvojovati voláče brněnského, který pražského voláče v Čechách vytlačil. Morava dovede si jistě svého brněnského voláče uchrániti. Na českých holubářích hlavně pražských, osvědčila se plnou měrou pravdivost přísloví, že kdo stojí o cizí, přichází o své. Brněnský voláč zatlačil pražského v jeho vlastním domovu – netečností a nedbalostí pražských holubářů vyhynul pak tento úplně. Zaniklého voláče pražského snaží se nyní v Praze nahraditi brněnským a proto překrucují i jeho domov.“
Tento emotivní článek sklidil malou bouři a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Již 4.2.1928 vydalo Sdružení svazových soudců na valné hromadě toto závažné usnesení – „Voláč brněnský byl vypěstován v Praze a v jeho nejbližším okolí. Byli to pěstitelé Němci z Brna, kteří holuba tohoto dovezli do Brna a zde dali mu název voláč brněnský. Na pomoc přispěchala jim celá pěstitelská veřejnost z Rakous a Německa a tak název voláč brněnský se úplně vžil ač správně se měj již tehdy nazývati voláčem pražským. Byla to tehdy jen neschopnost či nemohoucnost tehdejších holubářů, kteří toto pojmenování přijímali zcela apaticky.“ (Pamětní kniha čs. celostátního svaz spolku holubářských, 1932, str. 31). Prostě jako obvykle - kdo má moc, má i pravdu.
Toto stanovisko bylo však natolik evidentně účelově, extrémní, za vlasy přiřažtené a navíc i mezinárodně neprůchodné, že už o rok později, v květnu 1929 přijal 1. sjezd pěstitelů
18
voláčů brněnských, konaný v Praze, ač zřetelně nerad stanovisko přece jen jiné a značně kompromisní – „pojmenování tohoto plemene budiž jednou pro vždy voláč brněnský a aby ve standardu bylo uvedeno v soulad s původem, budiž jako původ uvedeno Čechy a Morava“ (tamtéž str.36). Neopomněl ovšem znovu konstatovat, že „název neodpovídá přesně jeho původu“ a hlavně znovu ostře a zásadně odmítl ideu pražského rousného voláče, v jejímž připomínání vždy viděl především útok na úsilně propagovanou myšlenku vznik brněnského voláče v Čechách.
Lví podíl na snahách o „popražštění“ brněnského voláče měl především J.Voráček, velká osobnost českého holubářství 30. až 50. let minulého století, který (z výše uvedených důvodů) prosazoval tento názor celoživotně a jehož názory některé jednodušší autory ovlivňují dodnes. Ještě v jeho monografii o brněnském voláči z roku 1958 najdeme v úvodu vzorníku – původ Čechy a zejména Praha s jejím okolím. O jeho dobrém úmyslu nelze pochybovat, na straně druhé víme, že i dobré úmysly vedou často ke špatným závěrům a výsledkům. V „hodně lidovém“ podání některých „ortodoxních Pražanů“ pak vedou i tak kuriózním tvrzením, jako že se tomuto holubovi dříve říkalo brňák, protože se choval, jako kdyby mu brněly nohy.
Domnívám se, že vývoj brněnského voláče u nás, včetně sporů o jeho původ, lze dnes z dostupných dokumentů spokojivě rekonstruovat, včetně jeho „politických“ a ve své době jistě dobře míněných excesů. Malí voláči, tito z nejvýstavnější volatých holubů, jsou starým plemenem, u nichž se skutečný prapůvod určuje nesnadno, a upřímně řečeno, ani na tom dvakrát nezáleží. Co však víme je, že s největší pravděpodobností opravdu nevznikl v Praze. O to nepochopitelnější je, že se toto tvrzení znovu objevuje i v některých nejnovějších pracích některých našich autorů. Budoucnost českého holubářství nemůže spočívat na oprašování starých a budování staronových, byť sebelépe (např. tzv. „vlastenecky“) motivovaných mýtů, ale jen na standardně racionálním přístupu k němu, i k jeho minulosti. O tom jsme se přesvědčili už nejednou. Dnes je již naše holubářství na takové úrovni, že se nemusí uchylovat k často velmi kostrbatým a účelovým výkladům původu našich domácích plemen a přenášet někdy i evidentní bludy naší další generaci. Bude jen užitečné, kdy už si naši někteří autoři všimnou, že i na propagačním plakátu německého klubu, šířícího slávu našeho brněnského voláče ve světě opravdu, ale opravdu nejsou Hradčany.
Dr. Sylvestr Chrastil

19
Poznámka k výše uvedeným článkům!
Oba články jsou zveřejněny jako poslední k dohadům o původu brněnského voláče. Na úvodník z oblastní výstavy Podyjí z roku 2008 výbor klubu nereagoval, neboť se domníval, že jsou to zbytečné články.
Výborně o celé historii píše pan A.Veselý, který zveřejňujeme a věříme, že je asi to nejlepší v souhrnu k původu brněnského voláče.
K článku přítele Chrastila mohu sdělit jediné, že jsme si vědomi neoblíbenosti největšího znalce brněnských voláčů přítele Voráčka, který udělal pro tohoto BV v historii i přítomnosti moc a jeho knihy jsou vyhledávány ještě dnes. Kdyby p. Chrastil věnoval tolik energie na zpracování dobrého Vzorníku plemen, nemuselo to s ním dopadnout, jak dopadlo. Článek nemusí zesměšňovat naše chovatele tím, že na plakátu je Brno, to je všeobecně známo, neboť na tomto plakátu pracovali i čeští chovatelé a vybírali konečnou verzi.
Ing. Jiří Veltruský


20
Cesta za brněnským voláčem
V sobotu 7.1.2012 jsme vyjeli v brzkých ranních hodinách směr Mannheim. Cílem naší 650km dlouhé cesty byla výstava BV skupiny Jihozápad, která se konala v Oshofenu nedaleko Wormsu. Tato speciálka se konala při oblastní výstavě holubů, kde bylo k vidění skoro 1900 ks z toho 421 BV.
Po zhruba 7 hodinách jízdy, naše posádka ve složení Ing. Veltruský, Houdek, Potěšil ml. a Potěšil st. poměrně dobře našla místo konání výstavy – krásná prosklená hala. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli asi 30 minut před zahájením, byla možná rezervace z prodejních holubů, což jsme potřebovali pro doplnění chovů s možností prohlídky výstavy.
Nejpočetnější kolekce bílých s průměrným ohodnocením 93b – celkem 94ks. Druhá, co do počtu kolekce černých – 63ks s průměrem 93,2b. Stříbřití – 15ks s průměrem 93,9b s některými velice typickými BV. Následovala kolekce 12 červených s průměrem 93b s horší strukturou peří – špička u přítele Barchese. Modrých bylo vystaveno 36ks s průměrem 93,2b. Velice pěkná a početná kolekce žlutých – 48ks s průměrem 93,3b. Méně početná byla kolekce bělopruhých – černých 8ks, červených 10ks, žlutých 8ks, s průměrem 93,6b. Nejlepší v typu předvedl přítel Harter a Peter. Tygři byli zastoupeni černými – 25ks s průměrem 94,2b a žlutými – 10ks s průměrem 94b. Evidentní menší zájem o složitější kresebné variety. K tvarově nejlepším patřila anglická kresba, kde výborné černé předvedl přítel Thews, červené a modré přítel Wetzel. Velkým zklamáním byla kolekce šesti černých sedlatých – poměrně hrubé široké postavy, velice kontrastovali s předcházejícími kolekcemi. Výstavu uzavírala kolekce šimlů a andaluzských.
Na výstavě zaujala expozice staroněmeckých voláčů, jejichž velikost kontrastovala s ladností BV. S pocitem z hezké výstavy jsme se po 14h vydali domů.
Ing. Potěšil st.

21
Zpráva pobočky Brno
Lednové speciální výstavy v roce 2011 se zúčastnili 4 členové pobočky s 22 BV v 5 varietách a získali 1 čestnou cenu.
V květnu se uskutečnilo jarní setkání v Pouzdřanech u přítele Rohrera, kterého se zúčastnili i přátelé ze zahraničí. Byly provedeny doplňující volby. S předsedou rakouského klubu přítelem Sillerem byly dohodnuty podmínky pro další spolupráci. Následovala prohlídka chovu přítele Rohrera a Fily s ukončením u přítele Ludvíka.
V červenci jsme byli pozváni na prohlídku chovů do Rakouska a to u přítele Sillera za účasti přítele Sedlmeiera ze SRN.
V září se uskutečnilo podzimní setkání v Suchohrdlích pod patronací p. Kročila. Byla projednána speciálka ve Velkých Pavlovicích. Byl proveden soupis BV na výstavu do Rakouska. Za účasti přítele Cintuly jsme debatovali o kvalitě letošních BV.
Ve dnech 5.-6.11.2011 jsme uspořádali výstavu naší pobočky ve Velkých Pavlovicích s vystavením 265 BV včetně zahraničních vystavovatelů ve 23 rázech. Šampióni a vítězové byli vystaveni v čele výstavní haly v kulatých klecích. Návštěva byla větší, přijeli i vystavovatelé ze zahraničí – večer uspořádán večírek.
26. a 27.11 jsme obeslali 50 BV výstavu v Rakousku. Celkem bylo vystaveno 310 BV – BV našich chovatelů dosáhli průměrného ocenění – nadprůměrem 0,1 přítele Víta a modrá šimla 0,1 přítele Ludvíka. V bílých jsme zaznamenali úspěch BV přítele Ludvíka. Na společném večírku byla dohodnuta další vzájemná spolupráce našich klubů.
Termín příští speciální výstavy pobočky Brno je určen na 10.-11.11.2012 ve Velkých Pavlovicích.
Ludvík Jiří
jednatel pobočky Brno


22
Velké Pavlovice 2011
Rok uběhl jako voda a opět jsme se střetli na speciální výstavě ve Velkých Pavlovicích pobočky Brno ve dnech 5.-6. listopadu 2011. Výstavu obeslalo 26 vystavovatelů, včetně zahraničí ze, Slovenska a Rakouska. Celkový počet vystavených BV byl 265ks.
Samotná expozice začínala bílými v počtu 28ks – ČC přítel Fila, Smíšek a Zbořil. Titul šampion udělen na 0,1 přítele Ludvíka. Černí v počtu 31ks od 7 vystavovatelů – šampión na 0,1 přítele Rohrera. ČC na 0,1 p. Schustera a 0,1 přítele Cintuly. Za očekáváním zůstali červení BV. Naopak počtem 31ks překvapili žlutí – ČC přítel Rohrer a Timotej – MCH. Modrých černopruhých 29 – ČC – Čiertanský, Ludvík a Cintula. Červeněplaví BV až na jednoho BV přítele Víta nevynikli. Žlutěplaví se předvedli – výborná 0,1 přítele Víta s ČC.
Modré šimly dvou chovatelů – ČC přítel Ludvík. Žlutí šimly průměrní zastoupení jediným vystavovatelem.
Modří bělopruzí v počtu 16ks potěšili dresurou, čistotou pruhů – nutno zvýšit výšku. Kolekce z této variety získala Memoriál Josefa Svozila a 1x šampión. Červení bělopruzí při 4ks – slabší kvalita bez dresury. Následovaly isabely v počtu 16ks rozdílné kvality, chyběl typ i barva. Někteří měli nevýrazné pruhy – ČC Smíšek a Siller. Modří tygři zastoupeni jedním ks, ČC Ludvík. Málo vystavené bělohroté zastoupeni 1ks přítele Cintuly. Černí s anglickou kresbou vystavili 2 chovatelé s 8ks – vynikají BV přítele Sillera s udělením 1 ČC. Modří v počtu 5ks s jednou ČC stejného chovatele. Červené v počtu 8ks vystavili zahraniční chovatelé a na žlutou šampión v kreslených BV. U sedlatých 8ks černých ČC p. Smíšek, červených 6ks ČC p. Kročil, žlutých 9ks ČC p. Smíšek. Výstavu uzavírali BV kategorie AOC v 10ks.
Výstava se nesla v přátelském duchu a diskuzích o BV. Nelze zapomenout na pěkný sobotní večírek a je nutno poděkovat za zdárný průběh této výstavy.
Vážení přátelé!
Po delším čase jsem nelezl trochu času a vzhledem k tomu jsem navštívil výstavu v Pavlovicích a rád bych poreferoval, co jsem shlédl.
Na výstavu jsem se těšil, i když jsem měl dilema, kam se vydat, neboť ve stejném termínu byla stejná výstava i v Sasku. Každý, kdo mě zná, ví o tom, že vždy se snažím spravedlivě ohodnotit jak klady, tak i zápory. Nic není dokonalého a samozřejmě ani v Pavlovicích tomu nebylo jinak.
Co bylo k vidění:
23
bílí – 38ks – hned u první variety jsem očekával mnohem vyšší kvalitu, nebylo mnoho těch, kteří by mě přesvědčili. Z vad nejvíce se vyskytovalo malé křížení křídel, delší zadní partie, méně kulovitá volata a hrubé, málo vzpřímené postavy.
černí – 31ks – vysoký počet avšak kvalita rozporuplná. Většina BV celkem jemná a dobrého zbarvení. Bohužel tatáž většina končila se svojí kvalitou v horní části těla. Pokleslé nohy a slabé křížení, to byla hlavní vada na kráse.
červení – 6ks – bohužel po ukončení chovu mého kamaráda, př. Křiváka nevidím adekvátní náhradu. Zároveň se musím ptát, kde ten chov je – 2 slušní BV je málo.
žlutí – 31ks – zatím jsem nejmenoval a zde musím jednoznačně říci Marek Fila – 0,1 vynikající, běžnému návštěvníkovi však kvalita skrytá, neboť je bylo potřeba rozhoukat.
Modří černopruzí – 30ks – od modrých jsem čekal více, ale při neúčasti p. Baswalda nebylo tolik co očekávat. 1,0 lepší než 0,1 až na jednu výjimku.
Plaví červenopruzí – 10ks – pěkná 0,1 přítele Víta a Schustera. Problémy v barvě a šíři nohou.
Plaví žlutopruzí – 16ks – zde byl progres v kvalitě typu u několika BV – holubice silně zamodralé.
Modří bělouši – 6ks – výborný pár přítele Ludvíka s kresbou, postojem a výškou nohou.
Červení bělouši – 4ks – excelentní jemnost a postoj, bohužel žádné chybějící běloušování.
modří bělopruzí – 16ks – výborný počet a u několika kusů i dobrá kvalita – potíže se zbarvením a postojem.
Červení bělopruzí – 4ks – zvířata se nejevila ve výstavní kondici.
Isabely – 16ks – dvě jména, dva různé pohledy na isabelu. Typologicky vynikající BV p. Sillera ve špatné barvě a bezpruhé, na druhé je p. Smíšek s propracovaným zbarvením a pruhy s horším typem. Pro mne situace jasná, pro posuzovatele zřejmě také, avšak na druhou stranu – kříženci na výstavu nepatří.
Černí AK – 8ks – absolutně špičkové 2ks 0,1 p. Sillera – nejlepší na výstavě.
Modří AK – 5ks – slušní, průměrní BV.
Červení AK – 6ks – velice podprůměrná zvířata – nebylo co k vidění.
Žlutí AK – 4ks – hrubá velká postava, hlavně u 0,1 – kresba a barva dobrá.
Černí sedlatí – 8ks – typologicky excelentní 1,0 p. Smíška, jasně čněl nad ostatními, byl však velkého tělesného rámce (!)
Červení sedlatí – 6ks – po tom, co jsem viděl loni v Essenbachu, tak jsem očekával více.
Žlutí sedlatí – 9ks – stále musím opakovat jen houšť. Vzpomeňme, jak to vypadalo před pár lety, než se do toho p. Smíšek dal.
AOC – typologicky zajímavé BV předvedl M.Fila.
24
Co říci závěrem – hezké prostředí, lidi a atmosféra. Velice rád přijedu zase mezi přátele. Co se týče BV, očekával jsem více. Bohužel neúčast p. Baswalda byla znát. A snad bych si dovolil ještě jednu poznámku: před zaklecováním by mělo být v kleci alespoň minimální množství krmiva a samozřejmě voda v plném množství. BV je drobný holub a pro zdárné předvedení na výstavě potřebuje dostatek energie. Po nakrmení to byla úplná exploze temperamentu, o který byl ochuzen posuzovatelský sbor a vystavovatelé.
Vítek Dostál
návštěvník
Poznámka:
Na základě dohody ve výboru klubu jsem se též zúčastnil výstavy pobočky Brno s těmito postřehy:
Do kladů výstavy nutno hodnotit hezké prostředí, kam lze dobře umístit max. 250ks, občerstvení a nutno kvitovat účast zahraničních vystavovatelů.
Do minus této výstavy nutno říci, že nemocí je při této samostatné výstavě malá návštěvost, výběr posuzovatelů se znalostí problematiky BV neadekvátní. Z hlediska výběru šampiónů a vítěze výstavy byla jasně 0,1 přítele Sillera z Rakouska a ptám se, jak může získat Isabela bez pruhů ČC a během 14 dnů získá na rakouské speciálce 91b zcela oprávněně. Celkově stejně jako přítel Dostál se domnívám, že mnoho bodů BV neprospívá. Proč naši chovatelé kroužkují svá zvířata zahraničními kroužky – jsou vychovaná v naší republice? Při návštěvě v neděli v 8:00h, což se stalo po několikáté, chybělo cca 50ks BV a nebyla k vidění celková kolekce s možností porovnání. Přesto výstava dobrá a pro organizátory asi vyhovující
Ing. Jiří Veltruský
jednatel